Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hrdost a sebevědomí - základ národa

26. 07. 2017 11:39:29
Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

Takový člověk nezná sám sebe, nezná svoje hranice a nemůže proto ani poznat hranice druhého. Pro společnosti platí analogicky stejné principy.

Další věty vize se týkají každého z nás, kdo tvoříme českou společnost. Sebevědomí a hrdost, to by mohl být oříšek, to nám už dlouho moc nešlo. Ale možná, že je čas na revizi. V poslední době je z průzkumů a různých statistik možné pozorovat nesrovnalost. Přestože je Česko v ekonomických, sociálních, bezpečnostních a dalších statistikách většinou na velmi dobrých pozicích, máme hodně nízké sebevědomí a myslíme si, že všechny ostatní národy jsou chytřejší, kultivovanější, ekologičtější, vzdělanější, tolerantnější, mírumilovnější, poctivější atd. než my, Češi.

Nechci tu rozebírat statistiky a vyjmenovávat, na co bychom mohli, a měli být hrdí, ani z čeho by mělo pramenit naše národní sebevědomí, i když je toho celá řada. Někdo by mohl namítnout, že je spíš celá řada toho, za co bychom se měli stydět. To je sice pravda, ale ukažte mi národ, který to má jinak? Zajímavé je, že nedostatek hrdosti a sebevědomí není v naší zemi novinkou, je už zřejmě také součástí naší identity, i když nejspíše vnucenou dlouhodobou propagandou, která pokračuje i dnes. Obzvláště mladí a vzdělaní Češi mají často potřebu svojí zemi a svůj národ nějak pomluvit nebo se mu s dávkou ironie minimálně vysmát. Rozsah může být od neškodného poukazování na naše nezdravé pivařství nebo vožení řízků a paštik do Chorvatska až po stěžování si na to, že Češi byli a jsou bezpáteřní kolaboranti, případně xenofobní a rasističtí šovinisté. Tito lidé se dokonce často stydí za to, že jsou Češi a z jejich psaní by si člověk myslel, že se ani za Čechy nepovažují. Že tato vlastnost není nic nového, se můžeme dočíst už v povzdechu Viktora Dyka z roku 1930:

„Příznačné pro typ Čecháčka–republikána je stálé omlouvání vůči cizině, spojené s pomlouváním vlastního domova.“...

“ Pomlouvati domov je specialitou slovanskou. Nejvyšší však čas, abychom už se této speciality zbavili. V podstatě to není národ jako celek, který hřeší, je to hrstka jeho příslušníků, kteří dokazují usilovně, že jsou lepší než ti druzí.“...

“Těm, kdož pomlouvají svůj národ, aby získali v cizině reputaci „evropsky myslících Čechoslováků“, musí býti dáno najevo, že shánějíce přízeň ciziny, ztrácejí domov!“

Zajímavý je Dykův popis Čecháčka. Dnes je tento výraz používán hlavně pro maloměšťáckého a primitivního nacionalistu s malým rozhledem, takového tlustého kapra, libujícího si ve svém malém, zatuchlém rybníčku. Pro Dyka je Čecháčkem ten, který pomlouvá svou zemi a národ, aby se zalíbil v cizině. Správný není samozřejmě ani jeden přístup, ale co si může cizinec myslet o člověku, který sám sebe, svůj národ a svou zemi znevažuje a pomlouvá? Určitě nic dobrého. Maximálně ho využije pro své zájmy, ale v srdci bude mít jen pohrdání. Zdravé národní sebevědomí a hrdost jsou proto pro každý národ naprosto nezbytné, pokud chce, aby s ním ostatní společnosti jednaly jako se sobě rovným.

Jak tedy rozvíjet zdravé národní sebevědomí, hrdost a úctu ke své historii? Jednoduše tím, že se budeme učit o svých dějinách se záměrem se poučit a lépe se poznat, ne se záměrem ukázat, že jsme malí a neschopní, ani že čníme nade všechny národy světa. Česká společnost má pevné kořeny, které nebyly nikdy vyvráceny (a že snaha byla). Máme bohatou historii, z níž se můžeme mnoho naučit, především proto, že jsme to byli většinou my, kdo dostával lekce. Naše historie sahá relativně hluboko do minulosti a máme se k čemu vztahovat. Není třeba se bičovat, jak jsme vždy byli neschopní a zbabělí ani si stěžovat, jak nás vždy všichni utlačovali. Zbytečně se tak postavíme do role oběti, která je plná sebelítosti, křivdy a hněvu. Nemá ani smysl si cokoliv namlouvat a naparovat se, že jsme lepší než druzí, nebo hůř, že ostatní jsou horší než my. Lepší by bylo se bez emocí podívat na to, čím česká společnost prošla, co nás to naučilo a co se z toho můžeme naučit dnes. Malý příklad za všechny: Dlouhá desetiletí žili Češi v totalitě a nesvobodě a díky tomu se naučili zcela instinktivně poznat, co je a co není svoboda, kde začíná totalita, jak vypadá cenzura nebo jak si v takové vnější totalitě a nesvobodě udržet svobodu vnitřní. Naučili se číst pravdu mezi řádky propagandy a dělat si legraci z vládnoucích hlupáků, kteří často nebyli schopni ten výsměch ani zaregistrovat. Stačí si připomenout české komedie nebo i pohádky pro děti, kam tvůrci dokázali propašovat politickou satiru. A třeba takový Karel Havlíček Borovský si legraci z vrchnosti dělal naprosto nepokrytě. Sice mu to neprošlo, ale rozhodně to nebyl zbabělec a rozhodně nebyl sám.

Máme hlubokou a krásnou tradici, přesto jen málokdo je schopen říct, co to česká tradice je. Tradici je třeba chápat spíš jako kolektivní moudrost národa, ne jen jako folklór a krojované veselice. Žít tradici neznamená vracet se ke zvykům našich předků z nostalgie, ale najít vnitřní smysl tradice a ten pak propojit s realitou dnešní doby. Znalost a především žití tradice bez zbytečného patosu a okázalosti je cesta k získání sebevědomí a zdravé hrdosti, díky nimž bychom neměli potíže s respektováním ostatních národů a společností, protože bychom si byli vědomi toho, že i ony mají svou historii, tradici a zkušenost, která dodává sebevědomí a hrdost zase jim. Ostatně, když se sejdou skuteční vlastenci z různých zemí a národů, nikdy mezi nimi nevznikne spor o to, kdo je nadřazenější nebo čí kultura je lepší. Budou mít k sobě navzájem respekt a úctu, protože mají úctu sami k sobě. To je důležitý argument pro posilování národního sebevědomí a protiargument proti těm, kdo zaměňují národní hrdost za nacionalistický šovinismus nebo rovnou předstupeň k fašismu.

Autor: Jindřich Chmelař | středa 26.7.2017 11:39 | karma článku: 17.02 | přečteno: 501x

Další články blogera

Jindřich Chmelař

Víra - naše ztracená síla

Víra není jen katolická či evangelická. Víra neznamená jen víru v Boha. Víra není omezena na náboženství. Češi toto cítí moc dobře a vědomě či podvědomě vědí, že víra je především síla nezbytná k následování záměru.

28.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 9.38 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Vidím Česko veliké, aneb k čemu je dobré míti vizi.

Na jaře 2016 jsem se účastnil dvou setkání, které pořádal Úřad vlády. Bylo tam asi 100 účastníků z různých oblastí a šlo o vytvoření strategického dokumentu, podle nějž by se měl řídit rozvoj naší země a společnosti do roku 2030.

26.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Skutečné české hodnoty

České společnosti a Čechům (Moravany a Slezany nevyjímaje) jsou přisuzovány různé kvality. Některé jsou pozitivní, některé negativní. Nicméně hodnoty, představující ideál, jehož chceme dosáhnout, by měly být vždy jen pozitivní.

13.7.2017 v 7:30 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 335 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Sviták

Pro všechny, kdo ještě nebyli volit

Tyto volby jsou volby strachu. Z nadržených, nelubrikujících imigrantů, z estébáka ulhaného, z lobotomia, nebo z toho, že vaší babce při další slevě másla urvou i druhou ruku. Zbytečný strach.

21.10.2017 v 8:07 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 223 | Diskuse

Karel Januška

Téma pro povolební vyjednávání

Úvaha nad délkou soudních sporů a kvalitou soudů prvého stupně. Návrh na doplnění právních předpisů.

21.10.2017 v 7:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Zdeněk Trinkewitz

Mentálně odchylní by neměli ovlivňovat vývoj zdravé populace

V kulturně vyspělých zemích „západu“ se po sexuální revoluci přestala považovat homosexualita za nemorální a nedovolenou úchylku lidské povahy a byla většinovou heterosexuální populací akceptována.

21.10.2017 v 7:36 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Pražák

Stručný vzkaz všem nevolícím voličům

Je známým faktem, že nízká volební účast nahrává extrémistickým subjektům. Proč? Protože otrávený umírněný volič se na to prostě vykašle, kdežto naštvaný příznivec extrémistů jde a na just jim to tam hodí.

20.10.2017 v 18:39 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 560 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Zvítězí pravda a láska, anebo lež a nenávist?

Kdyby bookmakeři přijímali sázky na odpověď na otázku v titulku, vsadil bych směle na vítězství lži a nenávisti. Proč? Protože lídři všech favorizovaných stran nám předváděli především lži, nenávist a osočování svých protivníků.

20.10.2017 v 16:13 | Karma článku: 20.75 | Přečteno: 751 |
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1969

V první řadě jsem Čech, povoláním biolog. Věřím, že svět každého z nás je přesně takový, jaký si ho tvoříme, proto se snažím si ten svůj tvořit tak, aby se mi v něm dobře žilo. Jsem členem a předsedou spolku Cesta Česka, který si dal za úkol podporovat českou tradici a národní uvědomění.

http://www.cestaceska.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.