Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozhodnutí přežít

21. 11. 2015 9:56:33
Situace je vyhrocená. Lidé, kteří byli třeba i 20 let přátelé, začínají navzájem pochybovat o své morálce a vzájemně se nálepkují a urážejí.

Už v minulých blozích jsem psal o tom, že jsou tu extrémy a pak mírná, leč stále víc se aktivující, většina, nakloněná na jednu či druhou stranu. Obávám se, že nebude možné, aby se obě strany mezi sebou domluvily na nějakém kompromisu, ze kterého vyjdou všichni spokojení. Nebude to tak, protože každé rozhodnutí je pro někoho dobré a pro jiného špatné. Někomu se líbit bude, jinému ne. Tak to prostě je. Nyní jde o to, komu při svém rozhodování dám přednost. Existuje přísloví, že košile je bližší než kabát. Vím, že přemýšlet tímhle směrem znamená kráčet po ostří nože, kde musíme hlídat správnou míru sobectví a solidarity tak, abychom byli schopní pomáhat, když můžeme, ale stáhnout se, když nám hrozí vlastní zánik nebo sebeobětování se ve prospěch ostatních.

Naše morálka vychází z křesťanských kořenů. Když sáhnu k Novému zákonu, tak Ježíš neřekl ani „obětuj se pro druhé“, ani „mysli jen na sebe“. Řekl „miluj bližního svého, jako sám sebe“. Ani víc, ani míň. V situaci, jako je ta dnešní, ale nerozhodujeme jen o nás. Nerozhodujeme se jen mezi vlastním pohodlím nebo naší ochotou pomoci. Rozhodujeme také o budoucnosti území, které jsme dostali do opatrování, a za které (díky tomu, že jsme se sem narodili a je tu náš domov) máme zodpovědnost. Každý člověk má svůj domov zvelebovat a rozvíjet. Proto bychom se měli zamyslet nad tím, jestli je cokoliv pro naši zemi a její budoucí vývoj dobré či špatné, zda to přinese rozvoj nebo úpadek.

Evropa je posledním ještě skutečně svobodným místem na Zemi. Co se technického, intelektuálního i duchovního vývoje lidstva týká, tak Evropa stojí v čele už dlouhou dobu. Kultury si nejsou rovny. Evropská kultura je kvalitativně na úplně jiné úrovni než islámská, a proto je obrana Evropy před šířením islámu nejen sebeobranou, ale i naší zodpovědností za to, aby vývoj lidstva nesklouzl o pár set let do minulosti. Momentálně je naše civilizace zřejmě jediná, která má na Zemi touhu se rozvíjet, a to jak duchovně, tak technicky a společensky. Naším ideálem je růst, vyvíjet se a poznávat, nikoliv ovládat, rozkazovat a druhé ponižovat. Tímhle jsme si už prošli a poučili se, a to za cenu obrovského utrpení, které jsme způsobovali sobě navzájem. Každý, kdo do Evropy přichází, aby se tu usadil, by měl naše ideály sdílet a spolupodílet se na jejich naplňování. Proč jinak by tu chtěl žít? Takového člověka tu rád uvítám.

Takové lidi ale přicházet nevidím. Prostě nevidím.

To, co každý z nás musí nyní vykonat, je rozhodnutí. Rozhodnutí, že přežijeme. Že přežijeme jako Češi, jako Evropané, jako příslušníci a dědicové evropské kultury a civilizace, jako bílá rasa. Toto rozhodnutí s sebou samozřejmě nese rozhodnutí upřednostnit sebe nad druhými lidmi - našimi bližními. Jak ale mohu upřednostnit sebe, když mám milovat sebe stejně jako své bližní? Odpověď zní, že mé rozhodování se musí odvíjet od něčeho jiného. Pokud jsem přesvědčen o tom, že pro Zemi a lidstvo je lepší mít Evropu evropskou a ne islámskou, pak je mou povinností upřednostnit sebe a ne imigranty. A to bez ohledu na jejich často strastiplné a dojímavé příběhy. Pokud sebe, svou rodinu, svou společnost a svou civilizaci nenávidím, a věřím, že pro budoucnost lidstva bude nejlepší, aby tato civilizace zanikla, pak musím udělat vše pro to, aby do Evropy přišly miliony cizinců, kteří tu rozšíří svou kulturu a tu mojí zlikvidují. Že to zní přehnaně? Ale přesně o tom naše dnešní rozhodování je.

Naše pocity, emoce a myšlenky ovlivňují to, jaká bude budoucnost, protože všichni máme vliv na své okolí. Když budeme bezradní, budeme kolem sebe šířit pocit bezradnosti. Když budeme odhodlaní a stateční, povzbudíme tím ke statečnosti i lidi kolem sebe. Základním postojem by mělo být přesvědčení, že přežijeme a naše civilizace přetrvá. To je solidní záměr. Když víme, jakou cestou jdeme a kam chceme jít, automaticky půjdeme druhým příkladem. A to nejen aktivitou, ale především právě tím pevným postojem a záměrem.

Autor: Jindřich Chmelař | sobota 21.11.2015 9:56 | karma článku: 29.45 | přečteno: 1036x

Další články blogera

Jindřich Chmelař

Víra - naše ztracená síla

Víra není jen katolická či evangelická. Víra neznamená jen víru v Boha. Víra není omezena na náboženství. Češi toto cítí moc dobře a vědomě či podvědomě vědí, že víra je především síla nezbytná k následování záměru.

28.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 9.38 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 17.02 | Přečteno: 501 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Vidím Česko veliké, aneb k čemu je dobré míti vizi.

Na jaře 2016 jsem se účastnil dvou setkání, které pořádal Úřad vlády. Bylo tam asi 100 účastníků z různých oblastí a šlo o vytvoření strategického dokumentu, podle nějž by se měl řídit rozvoj naší země a společnosti do roku 2030.

26.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Skutečné české hodnoty

České společnosti a Čechům (Moravany a Slezany nevyjímaje) jsou přisuzovány různé kvality. Některé jsou pozitivní, některé negativní. Nicméně hodnoty, představující ideál, jehož chceme dosáhnout, by měly být vždy jen pozitivní.

13.7.2017 v 7:30 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 335 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 5.40 | Přečteno: 195 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 320 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 253 | Diskuse

Ivana Pavlisková

To nesmíš !

Je toho mnoho, co nám zakazují úřady a nejen ty. Když odmyslím poslední velký zákaz, který rozpoltil společnost, a to zákaz kouření v restauračních zařízeních, jsou to drobné, někdy se chce říct i naschvály, které otravují život.

20.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 430 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1969

V první řadě jsem Čech, povoláním biolog. Věřím, že svět každého z nás je přesně takový, jaký si ho tvoříme, proto se snažím si ten svůj tvořit tak, aby se mi v něm dobře žilo. Jsem členem a předsedou spolku Cesta Česka, který si dal za úkol podporovat českou tradici a národní uvědomění.

http://www.cestaceska.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.