Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Imunosuprese Evropy

5. 10. 2015 14:52:24
Podobenství, přirovnání a analogie sice nejsou nikdy úplně stoprocentně přesné, nicméně k vystihnutí podstaty sdělení jsou asi nejúčinnější. Začnu tedy podobenstvím.

Když se má transplantovat nějaký orgán, třeba ledvina, tak je třeba zajistit, aby dárce i příjemce byli kompatibilní. Zjišťuje se kompatibilita krevních skupin, HLA antigenů a zjišťuje se, jestli leukocyty příjemce nelikvidují buňky dárce. Donor navíc musí splňovat mnohem víc kritérií „nezávadnosti“ než třeba dárce krve. I když je kompatibilita zajištěna, je třeba po transplantaci podávat imunosupresiva, aby nevznikla imunitní reakce příjemce proti transplantovanému orgánu a jeho odmítnutí hostitelem. Existuje dokonce možnost reakce štěpu (transplantátu) proti hostiteli. To se děje v případě, že transplantovaný orgán obsahuje imunitní buňky - lymfocyty, které začnou zcela přirozeně reagovat na cizí buňky nepřátelsky, vznikne zánět a může dojít až ke smrti příjemce. Nebezpečí reakce štěpu proti hostiteli je o to větší, když příjemce orgánu má sám farmakologicky potlačenou imunitu, aby nedošlo k odmítnutí transplantátu.

Takže ještě jednou to shrnu v jedné větě. Když do organismu transplantujete cizí orgán, musíte zajistit maximální možnou kompatibilitu v mnoha aspektech a musíte utlumit imunitní reakce příjemce, případně ozářením zlikvidovat imunitní buňky v transplantátu. Pak existuje vysoká pravděpodobnost (nikoliv ale 100%-ní) přijetí štěpu a zvýšení kvality života příjemce.

Analogie s imigrační strategií nebo politikou je nasnadě. Pokud chceme, aby hostitelská společnost přežila příchod imigrantů, je třeba, aby byli příchozí a domácí co nejvíce kompatibilní, tedy minimálně aby sdíleli stejné hodnoty, měli co nejpodobnější pohled na svět a uměli se spolu domluvit. Dál je třeba zajistit, aby mezi příchozími nebyli vyloženě nepřátelští jedinci, jejichž cílem je hostitelskou společnost zničit. Čím víc jich bude, tím větší je nebezpečí. Stejně jako se čemukoliv cizímu brání jakýkoliv organismus, vybavený imunitním systémem, tak se přirozeně cizímu brání každá společnost. Zatímco imunitní reakci chápeme jako přirozenou a potřebnou, přirozená obrana společnosti je nazývána xenofobií a je považována za největší zlo. Nicméně v případě transplantace je zapojení imunity proti štěpu nežádoucí, proto se potlačuje.

V případě imigrace je analogicky a logicky třeba potlačit tu xenofobii. A to se taky děje. Ve velkém a za peníze nás všech, v režii vlády, nevládních i neziskových organizací a různých výborů pro migraci při OSN a kýho čerta. Pokud by analogicky s příkladem transplantace byly dodrženy i další požadavky na kulturní a sociální kompatibilitu a na zajištění nepřítomnosti hostiteli nepřátelských jedinců, bylo by to asi fajn a došlo by k bezproblémovému přijetí imigrantů hostitelskou společností.

Realita je ovšem naprosto jiná. Příchozí s námi nesdílí ani podobný světonázor, ani kulturu a v případě muslimů s námi nesdílí ani pohled na ty nejzákladnější hodnoty. K naší civilizaci a společnosti cítí pohrdání a nepřátelství a z velké části neumí náš jazyk. Navíc jsou mezi nimi prokazatelně nepřátelští zločinci (třeba ti, co organizovali útok na srbsko-maďarský plot), kteří, pokud budou v Evropě přítomní, mohou kdykoliv zaútočit, sabotovat nebo verbovat další džihádisty.

Přes tuto naprostou nekompatibilitu se nám je sem snaží Evropská komise a Mama Merkel dovézt a navždy je tu ponechat. O úspěšné integraci nemůže být řeč. Jediné, co je z výše uvedené analogie důsledně aplikováno, je použití imunosupresiv – v našem případě má být lékem boj proti xenofobii a údajné nenávisti. Ten je aplikován v koňských dávkách. Je třeba říct naprosto otevřeně, že boj proti xenofobii není ničím jiným než snahou o potlačení přirozených obranných mechanismů společnosti. Bohužel, v kombinaci s naprosto nekompatibilním transplantátem – muslimskými přistěhovalci s příměsí ryzích džihádistů, se dá s vysokou pravděpodobností předpokládat hodně nepříznivý vývoj pro hostitele.

Bez nápravných opatření to skončí fatálně.

Autor: Jindřich Chmelař | pondělí 5.10.2015 14:52 | karma článku: 31.49 | přečteno: 1046x

Další články blogera

Jindřich Chmelař

Víra - naše ztracená síla

Víra není jen katolická či evangelická. Víra neznamená jen víru v Boha. Víra není omezena na náboženství. Češi toto cítí moc dobře a vědomě či podvědomě vědí, že víra je především síla nezbytná k následování záměru.

28.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 9.38 | Přečteno: 175 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 17.02 | Přečteno: 501 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Vidím Česko veliké, aneb k čemu je dobré míti vizi.

Na jaře 2016 jsem se účastnil dvou setkání, které pořádal Úřad vlády. Bylo tam asi 100 účastníků z různých oblastí a šlo o vytvoření strategického dokumentu, podle nějž by se měl řídit rozvoj naší země a společnosti do roku 2030.

26.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 324 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Skutečné české hodnoty

České společnosti a Čechům (Moravany a Slezany nevyjímaje) jsou přisuzovány různé kvality. Některé jsou pozitivní, některé negativní. Nicméně hodnoty, představující ideál, jehož chceme dosáhnout, by měly být vždy jen pozitivní.

13.7.2017 v 7:30 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 335 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 5.40 | Přečteno: 195 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 320 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 253 | Diskuse

Ivana Pavlisková

To nesmíš !

Je toho mnoho, co nám zakazují úřady a nejen ty. Když odmyslím poslední velký zákaz, který rozpoltil společnost, a to zákaz kouření v restauračních zařízeních, jsou to drobné, někdy se chce říct i naschvály, které otravují život.

20.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 430 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1969

V první řadě jsem Čech, povoláním biolog. Věřím, že svět každého z nás je přesně takový, jaký si ho tvoříme, proto se snažím si ten svůj tvořit tak, aby se mi v něm dobře žilo. Jsem členem a předsedou spolku Cesta Česka, který si dal za úkol podporovat českou tradici a národní uvědomění.

http://www.cestaceska.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.