Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pouť Českého Anděla 2016

25. 05. 2016 10:29:38
V pátek 20.5.2016 uspořádal náš spolek Cesta Česka druhý ročník Poutě Českého Anděla. Trasa opět vedla ze Ctiněvsi na Říp a měla sedm zastavení. Počasí nám přálo a pro putování a družení se na čerstvém vzduchu nemohlo být lepší.

O Pouti Českého Anděla

Říká se, že každý Čech by měl alespoň jednou za život vystoupat na Říp. Ale proč? Jaký to má smysl?

Říp je neodmyslitelně spojen s naší historií i prehistorií. Je to místo, kde se dle pověsti rozhodlo, že česká kotlina bude domovem Čechů, a proto až dodnes zůstal Říp symbolem domova českého národa. Výstup na Říp je tak příležitostí procítit sounáležitost s národem a uvědomit si, že česká země je naším domovem - je to možnost poznat, kam patřím. Takovýto prožitek zákonitě vede ke změně vnitřního postoje; znamená rozdíl mezi lhostejností a zodpovědným zájmem o budoucnost své země. Proto jsme se rozhodli uspořádat výstup na Říp formou pouti a dát vznik Pouti Českého Anděla.

Přípravy

My, co spolu spolkujeme, jsme se ve Ctiněvsi sešli už ve čtvrtek, abychom se na Pouť a poutníky řádně připravili. Letos jsme měli připravenou řadu suvenýrů navíc – spolková trička, tašky, hrnečky a nové brožurky vedle limitované edice přívěsku Českého Anděla, kterou pro nás nechali vyrobit Lenka a Roman Vágnerovi z iniciativy Český Anděl. Všechno bylo třeba spočítat, srovnat, zaevidovat, nacenit a přeskládat do beden. Když jsme s Radkou přijeli asi ve tři odpoledne do penzionu U Bačmana, kde tradičně nocujeme, bylo tohle všechno již téměř hotové. Po páté dorazil Jakub z Brna a mohli jsme směle vyrazit připevňovat cedule k zastavením. Vlastně ještě ne, nejdřív jsme museli dokoukat čtvrtfinále mistrovství světa v hokeji, uronit slzu a srovnat se s prohrou s USA. Pak jsme vyrazili na cestu. Zpět jsme byli okolo deváté hodiny. Protože jsme si v hostinci U praotce Čecha objednali večeři na osmou, dostali jsme vynadáno od pana hostinského, kdeže je nám konec. Ale nic naplat, priority byly jasně dané. Večer jsme pak ještě lehce podebatovali a šli spát.

V pátek jsem protřel oči v šest hodin. Radka už po páté šla zkontrolovat, zda jsou všechny cedule i fáborky na svém místě. Cestou plašila zajíce, srnky a ptáky, kteří rozhodně nejsou zvyklí, aby je někdo vyrušoval takhle brzo. Vrátila se okolo sedmé hodiny, kdy jsme my ostatní už měli naloženo a odváželi jsme vše na hřiště. Někteří se postarali o instalaci naváděcích cedulí na parkoviště, další uklidili a vycídili zázemí, stavěli stánky a připravovali je k prodeji. V půl osmé začali přijíždět dobrovolní pomocníci, které Bára zorganizovala, aby každý věděl, co má dělat. Já jsem pomohl postavit pódium, zapojil aparát a pak pomáhal tu a tam se vším možným, spíš jsem tak nervózně a s trémou chodil kolem dokola a psychicky se připravoval. Místní otevřeli stánek s občerstvením i s místním pivem a vše plynulo hladce.

Pouť

Po deváté začali přijíždět první účastníci, dobrovolníci je naváděli na parkoviště, další je vítali a všichni měli dobrou náladu. Pak přijeli umělci z vokálního kvarteta Bohemia Voice. Elin přijela i s angínou, ale na hlas to naštěstí nemělo žádný vliv. Polovina kvarteta bloudila někde na druhé straně Řípu, ale nakonec včas dorazila, nazvučili jsme a vše bylo připraveno k zahájení. Krátce po desáté jsem přivítal něco přes 200 poutníků. Bohemia Voice zazpívalo na uvítanou dvě sloky České hymny. Byl to nádherný zážitek a viděl jsem, že skoro všichni měli v rukou kapesníky, kterými si utírali slzy dojetí. Po hymně paní Laďka Paterko s manželem Danem pokřtili vodou z Lurd její novou knížku Rozjímání u kávy a než se poutníci vydali na cestu, Bohemia Voice zazpívali píseň Země má, což je krásně zaranžované Largo z Dvořákovy Novosvětské symfonie zpívané s textem od Apoleny Novotné. Zaslzeli jsme všichni podruhé a pak už zbývalo vyrazit.

Šel jsem se svými dvěma kluky a ještě jsme přibrali synka od Vágnerů. Ten mě dostal hned zpočátku, kdy se mě, jako biologa, zeptal, jak se od sebe pozná samička a sameček od pavouka. No, nevěděl jsem, teď již vím – samice jsou větší a mají i rozdílná makadla. Takže tolik k pavoukům. Během pouti jsme se potkávali a míjeli s ostatními. Poutníci u jednotlivých zastavení rozjímali a vše se neslo v klidném duchu. Nahoře na Řípu jsme si dali zmrzlinu a kofolu a zase jsme sestoupili do Ctiněvsi. Do rotundy jsem s klukama nešel, bral jsem ohled na ostatní poutníky :-). Kluci už měli uťapané nohy, ale výstup i sestup zvládli na jedničku.

Po pouti

Dole na hřišti se zatím začali pomalu scházet poutníci, všichni se nezávazně bavili, hovořili a sdíleli své prožitky, přesně tak, jak jsme zamýšleli. Ještě o jedno překvapení se postaral Karel Polách se svými muzikantskými kolegy, když nám předvedli, jak zní trumpetový kvartet. Bylo to moc pěkné a zajímavé. Pak si přijela firma pro pódium, sklidili jsme aparát a už se jen družili. Poutníci odpočívali na lavičkách u stolů i na dekách na hřišti a vše probíhalo v uvolněné atmosféře. Po čtvrté jsme začali sklízet stánky a uklízet po sobě a okolo páté hodiny jsme se rozloučili s místními, kteří byli spokojeni s tržbou, i když se divili, proč že neslavíme až do noci. V něčem možná měli pravdu, uvidíme příště :-).

Odvezli jsme vše zpět na penzion a vydali se zase na Říp, tentokrát všechny cedule posbírat. Pro mě to tedy byl třetí výstup a musím říct, že jsem toho už měl až až. Dobrý pocit z krásného dne tu únavu ale převážil. Se spolkem jsme pak zašli na večeři do hostince, kde nás opět vyhlíželi, protože jsme opět měli zpoždění. Unavení jsme na penzionu ještě shrnuli pouť, udělali inventuru a šli spát.

Letošní ročník byl oproti minulému určitě velkým posunem kupředu. Ten příští bude zase o něco dál, o tom nepochybuji. Musím říct, že ve Ctiněvsi a na Řípu už se cítím skoro jako doma a mám pocit, že místní nás tam také rádi vidí. Věřím, že Pouť Českého Anděla se ve Ctiněvsi uchytí a stane se z ní tradiční událost.

Těším se na příští rok.

Více o Pouti Českého Anděla a nějaké fotky z akce ZDE

Autor: Jindřich Chmelař | středa 25.5.2016 10:29 | karma článku: 9.45 | přečteno: 281x

Další články blogera

Jindřich Chmelař

Víra - naše ztracená síla

Víra není jen katolická či evangelická. Víra neznamená jen víru v Boha. Víra není omezena na náboženství. Češi toto cítí moc dobře a vědomě či podvědomě vědí, že víra je především síla nezbytná k následování záměru.

28.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Vidím Česko veliké, aneb k čemu je dobré míti vizi.

Na jaře 2016 jsem se účastnil dvou setkání, které pořádal Úřad vlády. Bylo tam asi 100 účastníků z různých oblastí a šlo o vytvoření strategického dokumentu, podle nějž by se měl řídit rozvoj naší země a společnosti do roku 2030.

26.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 321 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Skutečné české hodnoty

České společnosti a Čechům (Moravany a Slezany nevyjímaje) jsou přisuzovány různé kvality. Některé jsou pozitivní, některé negativní. Nicméně hodnoty, představující ideál, jehož chceme dosáhnout, by měly být vždy jen pozitivní.

13.7.2017 v 7:30 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 310 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den šestý

That Friday feeling... "Ten páteční pocit!" nabývá zcela nového rozměru, který nemá nic společného s natěšeností na pořádné mejdlo. Poté, co se moje pověstné štěstí zjevně vyřádilo, se těším tak leda na pořádnou porci spánku!

20.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 155 | Diskuse

David Gruber

Resilience = lidé, buďte odolní, nenechejte se zblbnout

„Resilience je psychický proces zvládání nepříjemných podmínek (krizí) člověkem. Jedná se o psychickou odolnost, houževnatost jedince "navzdory osudu", navzdory biologickým, psychologickým a psychosociálním vývojovým rizikům....

20.8.2017 v 11:47 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 333 | Diskuse

Olga Pavlíková

Proč nechci Drahoše za prezidenta

Prezidenti v ČR jsou naštěstí pouze kladeči věnců a formální reprezentanti státu, přesto většina občanů považuje volbu nového prezidenta za důležité rozhodnutí.

20.8.2017 v 11:20 | Karma článku: 41.38 | Přečteno: 1965 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 13.81 Průměrná čtenost 1963

V první řadě jsem Čech, povoláním biolog. Věřím, že svět každého z nás je přesně takový, jaký si ho tvoříme, proto se snažím si ten svůj tvořit tak, aby se mi v něm dobře žilo. Jsem členem a předsedou spolku Cesta Česka, který si dal za úkol podporovat českou tradici a národní uvědomění.

http://www.cestaceska.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.