Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O buňkách, barvách a multikulturalismu

26. 01. 2016 11:49:51
Čas od času slyším z rádia, z televize nebo čtu v novinách, že nezáleží na tom, jakou máme barvu kůže, jakého jsme vyznání nebo jaké jsme národnosti. Jsme přeci všichni lidé.

Upřímně, je to naprosto nedomyšlené. Samozřejmě, že jsme všichni lidé, ale to vůbec neznamená, že na ničem jiném nezáleží. Zkusím to popsat pomocí příběhu.

Bylo jednou jedno lidské tělo. Jako každé jiné lidské tělo, mělo dvě nohy, dvě ruce, hlavu, oči, nos, kůži, mozek, játra, slinivku, ledviny, a prostě všechno, co takové lidské tělo má mít. Jednoho dne si mozek a jeho neurony usmyslely, že je velká nespravedlnost, že jaterní buňky musí neustále jenom čistit svinstvo, zatímco tukové buňky jenom tloustnou, že zatímco tyčinky a čípky se vesele koukají na zářivý svět venku, tak kožní buňky neustále někdo odírá a o buňkách tlustého střeva radši ani nemluvit. No prostě strašná nerovnost a nespravedlnost. Rozhodli se, že to změní. Že od teď nezáleží na tom, kdo je kdo, všechny jsme přece buňky a všechny máme právo si vybrat, kde budeme. No a tak se hepatocyty přestěhovaly do hlavy, chuťové pohárky šly dělat ledvinové řemeslo a buňky tlustého střeva se vydaly do oka, aby viděly v životě i něco jiného než ho... A jak ten příběh dopadl? No, nedobře. Z původně krásného lidského těla se stal obří neforemný útvar, na který bylo smutno pohledět, a který taky brzo umřel.

A ještě jeden příběh mě napadl. Byla jednou jedna malířská paleta. Byly na ní krásné barvy – žlutá, oranžová, zelená, modrá, fialová, no prostě všechny a všechny krásně zářily. Když s nimi malíř namaloval obraz, byl nádherný, barevný, radost pohledět. Jednou si barvy řekly, že nezáleží na tom, jestli je někdo červená nebo žlutá, že jsou přece všichni tempera. A tak se začaly míchat a míchat, až vznikla jednolitá, monotónní směs, s níž šel namalovat jenom jednobarevný obrázek. A ten byl takový, no... jednobarevný a neveselý.

Podobně nešťastně vidím skutečný smysl multikulturalismu. Je nám předkládáno, že mír a blahobyt nastane, teprve až budeme žít všichni ze všech kontinentů a zemí pohromadě (nejlépe v Evropě) a budeme se spolu míchat, budeme spolu žít všichni v míru, různé kultury pohromadě a vše bude krásné a pestré, protože nezáleží na tom, jestli jsme z Čech, z Vietnamu nebo z Ghany, všichni jsme přece lidé. Já téhle představě nevěřím. Nic nebude pestré a krásné, vše bude promíchané, jednotné a monotónní. Nebude tu kultura ghanská, vietnamská ani česká. Nebude tu žádná multikultura, ale spíš monokultura.

Doufám, že je z předchozího textu srozumitelné, že nemám nic proti jiným kulturám, etnikům nebo národnostem. Stejně jako bych neměl v pozici chondrocytu nic proti svalové buňce a v pozici sluníčkové barvy bych nic nenamítal proti jahůdkové. Nic bych nenamítal, nejen protože mám rád diverzitu a pestrost, ale hlavně proto, že si uvědomuju hodnotu a význam toho, co nás odlišuje. A také si uvědomuju, že ať už se jedná o buňky v těle, barvy nebo národnosti, navzájem se doplňují a každá má smysl přesně tam (a pouze tam), kam patří. To je smysl domova a smysl řádu. Věřím, že když se někdo narodil v Čechách, mluví česky a má v Čechách domov, tak se má zřejmě nějak podílet na osudu a rozvoji české země a českého národa. Podle mě nemá odcházet do Kambodži, aby tam šířil češství a prosazoval české zvyky. Věřím, že kultura je vždy spojená s konkrétním místem, protože vychází z životních podmínek toho daného místa. Pouštní kultura nepatří do džungle, stejně jako nemá moc smysl v tropech slavit v srpnu dožínky.

Ve světě existuje řád a ten řád dává světu jeho krásu, pestrost a funkčnost. Ten řád se nazývá přirozenost. Jakákoliv snaha jít proti přirozenému řádu vyvolává konflikt, bolest a zkázu. Jenom pyšný a do sebe zahleděný člověk si myslí, že je to pokrok.

Autor: Jindřich Chmelař | úterý 26.1.2016 11:49 | karma článku: 31.08 | přečteno: 974x

Další články blogera

Jindřich Chmelař

Víra - naše ztracená síla

Víra není jen katolická či evangelická. Víra neznamená jen víru v Boha. Víra není omezena na náboženství. Češi toto cítí moc dobře a vědomě či podvědomě vědí, že víra je především síla nezbytná k následování záměru.

28.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 165 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Hrdost a sebevědomí - základ národa

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či pocit méněcennosti a hrdost se zkřiví na pohrdání nebo ponižování se.

26.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Vidím Česko veliké, aneb k čemu je dobré míti vizi.

Na jaře 2016 jsem se účastnil dvou setkání, které pořádal Úřad vlády. Bylo tam asi 100 účastníků z různých oblastí a šlo o vytvoření strategického dokumentu, podle nějž by se měl řídit rozvoj naší země a společnosti do roku 2030.

26.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 321 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Skutečné české hodnoty

České společnosti a Čechům (Moravany a Slezany nevyjímaje) jsou přisuzovány různé kvality. Některé jsou pozitivní, některé negativní. Nicméně hodnoty, představující ideál, jehož chceme dosáhnout, by měly být vždy jen pozitivní.

13.7.2017 v 7:30 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 310 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Klára Tůmová

Hlídání divé zvěře, den šestý

That Friday feeling... "Ten páteční pocit!" nabývá zcela nového rozměru, který nemá nic společného s natěšeností na pořádné mejdlo. Poté, co se moje pověstné štěstí zjevně vyřádilo, se těším tak leda na pořádnou porci spánku!

20.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 155 | Diskuse

David Gruber

Resilience = lidé, buďte odolní, nenechejte se zblbnout

„Resilience je psychický proces zvládání nepříjemných podmínek (krizí) člověkem. Jedná se o psychickou odolnost, houževnatost jedince "navzdory osudu", navzdory biologickým, psychologickým a psychosociálním vývojovým rizikům....

20.8.2017 v 11:47 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 333 | Diskuse

Olga Pavlíková

Proč nechci Drahoše za prezidenta

Prezidenti v ČR jsou naštěstí pouze kladeči věnců a formální reprezentanti státu, přesto většina občanů považuje volbu nového prezidenta za důležité rozhodnutí.

20.8.2017 v 11:20 | Karma článku: 41.38 | Přečteno: 1965 | Diskuse
Počet článků 40 Celková karma 13.81 Průměrná čtenost 1963

V první řadě jsem Čech, povoláním biolog. Věřím, že svět každého z nás je přesně takový, jaký si ho tvoříme, proto se snažím si ten svůj tvořit tak, aby se mi v něm dobře žilo. Jsem členem a předsedou spolku Cesta Česka, který si dal za úkol podporovat českou tradici a národní uvědomění.

http://www.cestaceska.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.